Hlavní navigace

Soudkyně Silvie Slepičková soudí silně směšně...

25. 1. 2007 14:07 (aktualizováno) Janek Wagner

Vůči Vladimíru Mlynářovi a jeho informatickému ministrování můžeme mít haldy připomínek a jeho nesmyslné populistické pokusy o daňové úlevy při nákupu osobního počítače jsou zlatým písmem zapsány v dějinách našeho Absurdistánu. Myšlenkové veletoče, které ale předvedla soudkyně pražského soudu Silvie Slepičková při jeho včerejším odsouzení, ale zaslouží její veřejné vymáchání v koši na Karlově mostě…

Cituji z článku sdružení Šalamoun:

Obžaloba je vinila, že se dopustili trestného jednání účelovým založením obchodní společnosti Testcom servis s.r.o. , ač zákon zakazuje státu zřizovat společnosti s ručením omezeným a zejména, že základní kapitál Testcom servis s.r.o. naplnili 7,5 mil. Kč z rezervního fondu státní příspěvkové organizace Testcom, technický a zkušební ústav telekomunikací a pošt, ač to zákon o rozpočtových pravidlech zakazuje. Testcom servis s.r.o. měl být provozovatelem Portálu veřejné správy – internetového nástroje racionálního výkonu státní správy. Testcom jako organizace podřízená ministerstvu informatiky se stal jediným společníkem v Testcom servis s.r.o. Obě organizace byly propojeny personálně: ředitel Testcomu a jeho náměstek byli jednateli Testcom servis s.r.o. Ředitel Testcomu byl současně náměstkem ministra informatiky. Ministr a jeho náměstci se stali členy dozorčí rady Testcom servis s.r.o. Obžalovaní měli společně způsobit státu škodu již tím, že zaplatili z prostředků Testcomu zřizovací poplatky při založení Testcom servisu s.r.o., který je ovšem po svém založení okamžitě refundoval. Ale hlavní škodu obžaloba a soud spatřují v tom, že vyvedli 7.5 mil. Kč na účet Testcom servis s.r.o., který je z jejich formalistického pohledu soukromou firmou. Je to zvláštní představa: společnost, založená ze státních peněz, řízená státními úředníky, a provozující státní internetový portál je žalobcem a soudem považována za soukromou. Je to snad vysvětlitelné tím, že časté obcování s pokřivenými paragrafy křiví lidské myšlení.

Začátek trestního stíhání je u účetní Testcomu, která na rozdíl od ministra a jeho spolupracovníků věděla, že stát nesmí zřizovat společnosti s ručením omezeným, a odmítla proplatit fakturu notářky za sepsání návrhu na zápis Testcom servisu s.r.o. do obchodního rejstříku. To již ovšem byl Tescom servis s.r.o. založen, běžela složitá smluvní jednání s budoucími obchodními partnery a usilovně se pracovalo na uvedení Portálu veřejné správy do plného provozu. Z rozjetého rychlíku se nedá skákat, takže představa, že by se kvůli názoru paní účetní vše zase zastavilo, byla zřejmě nereálná. Ona však trvala na svém a poslala dotaz na ministerstvo financí, které její názor potvrdilo. Tím se spustila lavina. Testcom i ministerstvo byly v té době mraveništěm, do kterého hrábl někdo zvenčí: ministr Mlynář odvolal z funkce ředitele Testcomu, který zde působil mnoho let, a po něm i některé další dlouhodobě a pohodlně „zabydlené“ pracovníky. Od nich závisela „pohoda na pracovišti“ dalších zaměstnanců či spíše zaměstnankyň. Tato skupina frustrovaných lidí, kteří postupně z firmy odcházeli, se napojila na svéráznou osmičlennou odborovou organizaci na ministerstvu informatiky, vytvořenou lidmi, kteří měli s ministerstvem nevyřízené účty. Nakonec se k lavině přidalo občanské sdružení „Občané za svá práva“, které jinak s odvětvím informatiky nemělo nic společného. Příslušníci této zvláštní komunity se pak stali svědky obžaloby.

Založení es-er-óčka bylo evidentně pitomostí a Chmelíčkovi nevěřím ani pozdravení, ale paní soudkyně je evidentně (píp). Podívejte se ještě na stanovisko Vladimíra Mlynáře:

1. V celém průběhu soudního jednání nebylo prokázáno, že založením Testcom servis vznikla jakákoliv škoda. Naopak jediný znalecký posudek, který měl soud k dispozici prokazuje, že žádná škoda nevznikla a společnost byla vždy ve vlastnictví státu. Další znalecký posudek, který by podrobněji určil v jakém rozsahu a hodnotě byly provedeny práce, za které společnost Testcom servis zaplatila třetím stranám, soud odmítl jako „nadbytečný“.

2. Soud označil za protiprávní stejné jednání (založení společnosti Testcom servis), které před tím Krajský obchodní soud v Praze uznal jako plně v souladu s obchodním právem. Soud nevzal v úvahu, že založení společnosti bylo odsouhlaseno a provedeno celkem pěti profesionálními právníky, včetně pracovníků Krajského obchodního soudu.

3. Soud mi ani v nejmenším neprokázal jakýkoliv úmysl jednat v rozporu se zákonem. Naopak veškeré relevantní důkazy projednané před soudem dokládají, že jsem jednal v dobré víře a že všechny rozhodovací procesy na Ministerstvu informatiky proběhly standardně a v souladu s vnitřními předpisy úřadu.

4. Smlouva mezi Ministerstvem informatiky a Testcom servisem, nebyla pro stát nijak nevýhodná. Je prokazatelným faktem, že společnost Economia platí za vydávání elektronického obchodního věstníků desítky miliónů z nichž je financován provoz Portálu veřejné zprávy, čímž se šetří státní rozpočet.

5. Soud pracoval jako s důkazem s protokoly o mé účasti při jednání v Poslanecké Sněmovně, z čehož následně dovodil moji naprostou detailní znalost všech zákonů a tzv. subjektivní stránku trestného činu. Jinými slovy soud proti mně použil jako důkaz skutečnost, že jsem se zúčastnil jako poslanec projednávání určitého zákona. Takový postup je protiústavní a v důsledku znamená kriminalizaci poslanecké práce.

6. Během procesu byla ze strany předsedkyně JUDr.Silvie Slepičkové porušena práva mojí obhajoby, neboť soudkyně v rozporu se zákonem jediný den před uzavřením dokazování změnila posuzovaní mého jednání, takže jsem byl nakonec souzen za jednání, pro které jsem nebyl vůbec obžalován. Takový postup je nezákonný.

Sdílet

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).